Zastávka MHD

Každý z nás už určitě hodněkrát stál na autobusové zastávce městské hromadné dopravy nebo na jakékoliv jiné zastávce. A určitě jste nestáli sami. Dneska jsem čirou náhodou čekal na MHDčko a pozorovat ostatní čekající byla řekl bych docela zábava :D Zkusím vám tedy popsat, jak to tam vypadalo :)

Bylo 14:50 a za 15 minut mi měl jet autobus, zkontroloval jsem tedy, jestli mám vše potřebné. Ano, měl jsem to všechno: klíče, mobil, kapesník. Ještě jednou jsem se podíval na hodiny, vyšel ze dvěří, otočil se na psa, který na mě koukal smutně stím, že by nejraději šel semnou, zavřel a zamkl. Po krátké jízdě výtahem jsem vyletěl z baráku. Cesta na zastávku byla vcelku dramatická a to z toho důvodu, jelikož je zima a tím pádem bylo všude bahno. Poté, co jsem zdatně překonal cestičku odvahy stím, že boty zůstaly docela čisté, jsem dorazil na onu zastávku městské hromadné dopravy jménem Hvězdárna.

Vedle mě stála nějaká mládá slečná. Neviděl jsem jí do obličeje. Znovu jsem koukl na hodiny a zjistil, že na tom místě budu tvrdnout asi tak ještě patnáct minut. Po pár minutách, co jsem se tak rozhlížel okolo a obdivoval měsíc na denní obloze, přišlo pár dalších lidí. Také čekali na autobus, nečekaně na stejnou linku. Docela mě zaujal jeden chlapec. Řekl bych, že může chodit tak do paté třídy základní školy. Měl tvrďácký batoh s lebkou a vněm samopal na kuličky. Říkal jsem si, jestli je automatický, jako malý jsem si vždy přál zbraň na plastové kuličky s automatickým dobíjením. Do této chvíle by to bylo vcelku bez komentáře. Ale opravdu mě pobavilo, když onen malý chlapec vytáhl své "véčko" a začal pouštět tvrdý americký hip-hop. Opravdu bych se nedivil, kdyby měl doma skříň plnou kožichů, zdi polepené plakáty 50centa, kamarádky nazýval slovy "bitch" a při chůzi se kolíbal ze strany na stranu jako nepovedená kachna s domněním, že je velký "boss".

Po chvíli přišly dvě paní se svými dítky, co se nedávno naučily chodit. Minutku na to se na zastávku dobelhala jedna stará paní. Chvíli tam tak stála, poté se otočila na ty dvě malá rozdováděná miminka, divně se na ně podívala, poté se stejným pohledem rozhlédla po ostatních a zase si hleděla svého. Asi tak po deseti vteřinách jí to nedalo a opět se zašklebila na ty nebohé děti a nevlídně si prohlídla nás okolo. Ani já jsem se nevyhl jejímu pohledu. A jelikož nejsem zrovna milý člověk, tak abych překazil její duševní plány, pekně jsem se na ní usmál.

Ještě bych mohl zmínit skupinu žáků druhého stupně, kteří řvali jak na lesy hned kousek od nás a šikanovali "malého" tloušťíka. Zkusme se zamyslet na důvodem jejich počinu. Jsou snad zakomplexovaní? Odmítáni rodiči, špatně vychování, příliž rozmazlení nebo nemilovaní? Těžko říci. Každý z nás určitě někdy šikanoval a byl šikanován, ať vědomě či nevědomě, to nemůžeme popřít. Proto jsem se pousmál, otočil se zpátky do předu a vesele vítal tak očekávaný autobus s číslem linky jedna.

PS: ten kluk vystoupil na stejné zastávce jako já a chvílí ještě šel předemnou - opravdu se kolíbal ze strany na stranu v domnění, že je desně hustej :D

Kdyžtak tento příspěvek okomentujte svými nazory a případně doplňte svými zážitky. Díky.